recoverλ ambulance

Blog - Zdraví

Závislost a dědičnost

Přemýšleli jste někdy jak je to možné, že někdo může pít a jen se bavit a jiný se „propije” do léčebny? Jak to, že někomu stačí vyzkoušet lecjakou drogu a s tímto experimentováním přestat a jinému se užívání „zalíbí” natolik, že má nakonec vážné problémy se závislostí? Asi je logické, že lidé, kteří to mají tzv. v rodině, budou k problémovějšímu závislostnímu chování více inklinovat. Přece jen když doma dítě odmalička vidí, jak se doma pije, bude ho to asi k pití více táhnout. Anebo je to naopak? Že když bude svědkem

i negativních důsledků tak si díky tomu pití znechutí? Jak to tedy je?

 

U řady onemocnění je zřejmé, že k němu přispívá určitá genová výbava. Ať už se jedná o určité vrozené vady, cukrovku, rakovinu. Jak je to ale se závislostí? Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti se této otázce věnovalo. V jejich zprávě uvedené v publikaci Zaostřeno na drogy se uvádí toto: „Studie dvojčat ukázala, že geny hrají roli na vznik alkoholismu a jiné drogové závislosti asi ve 40-60 %. Zhruba z jedné poloviny se tedy na vzniku závislosti podílejí geny a podobně stejnou měrou vliv prostředí. Pokud tedy dítě bude mít v genové výbavě sklon ke vzniku závislosti, ale bude vychováváno v prostředí, kde se nedostane do styku s návykovou látkou a ani ji neuvidí u ostatních, sklon k závislosti se nikdy nemusí projevit.“

 

A co je tedy to, co lidi se závislostí odlišuje od těch, kteří si nikdy závislostí neprošli?

Jedná se o tzv. odměňovací systém, který je součástí mozku každého savce, tedy i člověka. Tento systém řídí naši potřebu potravy či rozmnožování. Dopamin a serotonin jsou hlavní látky, které náš odměňovací systém stimulují, a právě návykové látky zvyšují koncentrace dopaminu a serotoninu v odměňovacím systému. Mezi poruchy odměňovacího systému patří mimo jiné právě i závislost na alkoholu a jiných návykových látkách, včetně nelátkové závislosti – např. „patologického hráčství.”

 

Jak je tedy patrné, velký význam mají vlastní osobnostní rysy jedince. Zda je člověk introvert či extrovert. Mezi globální osobnostní faktory pak patří úzkostlivost, vnímavost, samostatnost, sebekontrola. To vše utváří osobnost jedince. Zkušení terapeuti a psychologové jsou schopni poznat, zda je člověk v rizikové skupině pro závislost či není.

 

Závislost asi není něco, co by člověk ve svém životě vyhledával. Přece jen je to opak svobody. Co je tedy dobré dělat pro to, abychom si zachovali svou svobodu a eliminovali propad do závislosti? Určitě je to mít kolem sebe lidi, které máme rádi. Johann Hari (Johann Eduard Hari je britsko-švýcarský spisovatel a novinář a je autorem knih na téma deprese a války proti drogám) říká: „Opakem závislosti není střízlivost. Je jím blízkost s ostatními lidmi.” V této větě je obsaženo hodně. My lidé chceme milovat a chceme být milováni. Jinak jsme nešťastní a hledáme své štěstí jinde. Takže určitě rodina, vlastní okruh přátel, děti. Tito všichni pomáhají v boji proti závislosti už preventivně. Dále doporučujeme mít koníčky. Známe každý to přísloví, že kdo si hraje, nezlobí. Důležité je také nějaké vlastní zakotvení ve společnosti. Mít práci, co nám dává smysl a žít život, který jsme si určili. Jasně, ne vždy je vše zalité sluncem, ale je třeba nad svým životem občas popřemýšlet. Dále doporučujeme vlastní práci se stresem a emocemi. Znát sebe a své tělo. Umět správně dýchat a vědět, co nám dělá dobře. Ať už je to sport, objetí či pěkný film. A v případě problémů se nebát vyhledat odbornou pomoc. Není to žádná ostuda, naopak, patří to mezi dobře získané dovednosti v tomto světě. Kdykoliv se můžete obrátit na naši Recovery ambulanci a společně se pokusíme Vaši situaci vyřešit.

 


Autor: Eva Přečková